Dýňování pro pokročilé.
Autor: Ing. Jitka Jiříková
V posledních letech jsem měla, díky svému zaměstnání, větší možnost se věnovat pěstování dýní ve větším měřítku než dříve a proto bych se s vámi chtěla podělit o nějaké bližší postřehy z pěstování těchto rostlin v našich klimatických podmínkách.
Začnu velmi obecnou charakteristikou dýní či tykví. Existuje přibližně 27 botanických druhů dýní. Jedlé jsou všechny, některé jsou však velmi tvrdé, takže se používají jen jako okrasné. Plané, divoké druhy bývají značně nahořklé a nevalné chuti. Domestikaci neboli v případě rostlin spíše šlechtění podstoupily ve větší míře v podstatě jen 4 botanické druhy. První je Cucurbita pepo - česky tykev obecná. Jejími nejznámějšími potomky jsou cukety a patisony, v anglicky mluvících zemích se tomuto typu tykve říká letní dýně, což značí jejich brzké dozrávání a kratší dobu skladovatelnosti. Zralé turecké turbany.
Poté existují tzv. zimní dýně, které se dobře dlouhodobě skladují a tudíž mají delší dobu využitelnosti. Mezi zimní dýně se počítají dva botanické druhy Cucurbita maxima - tykev velkoplodá (jejímiž potomky jsou třeba hokaida a velkoplodé dýně v typu odrůdy Goliáš) a Cucurbita moschata - dýně muškátová (zde jsou potomci například odrůda Musque de Provence, Ibiza, ale i máslové dýně - butternuty). Posledním botanickým druhem je Cucurbita ficofolia - tykev fíkolistá, která má velmi dlouhou vegetační dobu, takže se v našich podmínkách používá výhradně jako podnož pod okurky a melouny. Její plody jsou zelené s bělavými skvrnami, kulovité, v mládí použitelné jako okurky, ale semena u nás nejsou schopná řádně dozrát. A samozřejmě se téměř všechny tykve mezi sebou velice rády kříží, takže vzniklo velké množství odrůd, kteří jsou svým původem "voříšci" -kříženci mezi jednotlivými druhy a už je lze jen těžko přiřadit jen k jednomu určitému botanickému druhu.
Květy dýní jsou velké a vcelku dekorativní.
Pěstování
Dýně v podstatě nejsou na ošetřování a pěstování zvlášť náročné plodiny. Co je podmínkou ke zdárnému úspěchu? Potřebují především slunečné stanoviště i když porostou i v polostínu až lehkém stínu, ale s mizernou výnosností. Jsou rostlinami první trati, což znamená, že potřebují výživné vyhnojené půdy, ideálně se zaoraným hnojem na podzim či kompostem, případně mohou růst na kompostu přímo. Důležité je ať už sejeme z přímého výsevu do hnízd či vysazujeme sadbu, vždy se snažit dodržet spony a vzdálenost. Hodně odrůd má keříčkovitý růst jako cukety či patisony, takovéto dýně se dají sázet blíže k sobě než mohutné dýně tvořící několikametrové šlahouny, takže i toto musíme vzít v úvahu při propočítávání, kolik se jich na záhon vejde. Dýně se rády po něčem popínají. Ty s menšími plody lze pustit třeba na drátěný plot. Má to velkou výhodu v ušetření prostoru, vzdušnějším umístění rostliny a diskvalifikuje to i většinu slimáků, kteří raději lezou po zemi než do výšek. Dýně s těžšími plody mají tendenci se při popínání lámat a tudíž je lepší je nechat plazit po zemi. Zálivka je velmi důležitá zejména v tom, že není vhodné rostliny zalévat přes list stejně jako u okurek. Zalévá se tudíž ke kořenům a ve fázi, kdy už narůstají plody to je velmi značné množství vody. Během vegetace můžeme rostliny přihnojovat, ale pokud jsou na vyhnojeném záhonu chlévskou mrvou a nebo kompostu, je to naprosto zbytečné, rostliny si vystačí.
Pár triků pro lepší pěstování. Většina z nás nemá úplně ideální podmínky pro pěstování dýní a vzhledem i k značně meteorologicky podivným letním sezónám je vhodnější všechny odrůdy dýní předpěstovat i ty krátkovegetační. Výsevy totiž vzchází až při určitých teplotách a nevyzpytatelné dlouhodobě chladné počasí po 15. květnu, jako bylo například předloni (sezóna 2014) dokáže výsevy hodně zdržet či je i zlikvidovat. Výsadba sazenic dává větší jistotu výnosu. Předpěstování sadby je velmi jednoduché a dá se zvládnout na okenním parapetu
Mladé plody máslové dýně Early Butternut.
(samozřejmě zevnitř bytu).Jako první krok je vybrat si konkrétní odrůdy, které chceme pěstovat. Většinou se musí sehnat přes e-shopy na internetu, běžná semenářství nemají prakticky žádný výběr v odrůdách zimních dýní. Předpěstování začíná v polovině dubna. Ideální je východní či jižní okenní parapet. Semenům můžeme pomoci "nastartovat" tak, že je před výsevem na 24 hodin namočíme do vlažné vody nejlépe zabalené do plátěného hadříku jako se předkličují okurky. Za tuto dobu se semena nacucají vodou a naboptnají. Pak použijeme plastové mističky od supermarketových rajčat nebo polárkového dortu a nebo koupíme pár zamrazovacích misek. Spodní misky musí mít vždy odtokové otvory, pokud nemají - uděláme. Misky naplníme do 3/4 substrátem nejlépe pro výsevy a řízkování, ale postačí jakýkoliv jemnější substrát. Navlhčíme postřikovačem na pokojové rostliny a na dostatečně vlhký substrát vyskládáme naboptnalá semena a jemně zasypeme přesátým substrátem. V podstatě je pomoučníme substrátem, žádné hluboké závěje na semenech. Pak opět substrát navlhčíme postřikovačem na pokojové rostliny. Do rohu misky dáme jmenovku s odrůdou a datem výsevu a celou misku buď překryjeme víčkem a nebo strčíme do igelitového sáčku. S nějakou podmiskou umístíme výsevní misku na parapet. Pozor na přehřátí. Prvních několik dní při klíčení je zapotřebí držet zvýšenou vlhkost a přiměřenou teplotu nikoliv prádelnu. Pokud se tedy do misky opře slunce, poodkryjeme víčko či otevřeme mikrotenový sáček. Během několika dní , nejčastěji do 10, začnou semena klíčit.V tom okamžiku už držíme sáček či víčko trvale otevřené. Pokud děláme více odrůd, je vhodné do jedné misky dát vždy jednu odrůdu, nemíchat semena, protože sadbové rostliny od sebe nerozeznáme. Než semena vzejdou, máme několik dní na přípravu sadbových květináčků. Nejčastěji se používají hranaté o průměru 9 cm, ale použít lze cokoliv včetně kelímků od jogurtu, do nichž uděláme ve dnu odtokové otvory nožem. Květináčky či kelímky naplníme substrátem a pak je před použitím řádně prolijeme vodou, aby substrát byl nacucaný. Jak postupně semínka klíčí a lezou na povrch substrátu, opatrně je odebíráme píchacím kolíkem a sázíme do připravených květináčků. Hodně odborníků tvrdí, že tykve špatně snáší přesazování, že se jim poškozují kořeny a to je vždycky na chvíli zbrzdí v dalším vývoji. To není zcela pravda, pokud manipulujete s rostlinkami, které mají teprve jeden klíčící kořínek, případně pár chlupů místo kořenů a opatrně je přenesete do květináčku a zasadíte, žádné poškození kořenů nenastane. Jestliže vám klíční rostlinky přerostou a propletou své jemné kořenové systémy v misce, pak už je bez poškození těžko z misky dostanete. Proto se vyplatí denně kontrolovat výsevy a objeví-li se naklíčená rostlinka, může se hned vydloubnout a přesunout do připraveného květináčku. Tam se zasazená zalije jemným postřikem z postřikovače. Už se nezakrývá a nechá se volně růst v květináčku na parapetu. Je-li hezké počasí, pomůže rostlinkám se otužit a připravit na výsadbu jejich venčení přes den, později i v noci, pokud jsou relativně teplé. Teplota by neměla klesnout pod +10°C, aby mohly být venku. Toto se dělá u sadby, která je alespoň týden zasazená v květináčku. Pak už jen zaléváme a čekáme na vývoj počasí po 15. květnu, kdy pokud už nehrozí přízemní mrazíky či dlouhodobá chladna těsně nad nulou, vysazujeme na trvalé stanoviště.
Přímé výsevy se dělají na téměř ideální stanoviště do tak zvaných hnízd. Což jsou ploché jamky, do kterých vložíme cca 3 semena a zahrneme zemí a zaléváme. Do 14 dní bychom měli vidět první známky vzcházení.
Důležité jsou spony jak výsevní, tak výsadbové, čím více prostoru rostliny mají, tím je porost vzdušnější. Lépe se odpleveluje v počátečních částech pěstování a je zdravější.
Zrající Rouge Vif d´Etampes přezdívaná Popelka.
Sklizeň probíhá probírkou, podle toho jak jednotlivé plody postupně zrají. Všechny avšak musí být sklizeny před mrazíky.
Skladování je nejlepší při nižší pokojové teplotě cca 15-18°C, což splňují běžně chodby, předsíně, spižírny atd. Ale lze je mít i v pokoji. Dýně určená ke skladování musí být v perfektním zdravotním stavu. To znamená dobře vyzrálá, nepoškozená sklizní či škůdci se zbytkem zaschlé stopky.
Veltruská obrovská je opravdu obrovská, proto se jako skladovací prostor osvědčila podlaha dětského pokoje.
Takováto dýně se dá někam na polici, nejlépe vypodložená třeba čistým pečícím papírem a tak položená, aby se nedotýkala své sousedky. Čas od času je nutné dýně projít a zkontrolovat, zda se nekazí. Takto vyrovnané a uskladněné dýně udělají nejen příjemnou dekoraci bytu, ale i slušnou potravinovou zásobárnu.
Obrovský Goliáš "šťastnými majiteli" nazývaný Dračí vejce je též vhodnou dekorací dětského pokoje, dokud nezahyne "kuchyňskou smrtí", žádná polička ho totiž neunese.