Dvanáct znaků racionality: zvědavost, oproštění, osvícení, stálost, argument, empirismus, jednoduchost, pokora, smysl pro dokonalost, přesnost, odbornost a touha po naplnění.
Na Kobylce 12      Patronka Vandy      Radnice      Kontakt      Admin    Home     Login

DESATERO, BOD 10:  Práce ze země.

Motto: Má-li nás kůň v sedle nést, musí nás nejprve ochotně na zemi následovat.

Každý kůň, bez ohledu na jeho pracovní specializaci, by měl být dobře ovladatelný, a pro ošetřovatele bezpečný. Výcviku, který se zaměřuje na úkony spojené s běžným ošetřováním koně, se říká práce ze země (někdy také práce na ruce).  Není to složitý výcvik, o to více by však měl být dobře zvládnutý, protože se na něj nastavují další, pokročilejší požadavky. Jedná se o tyto základy:

  • Nasazování a nošení stájové ohlávky + dobrovolné odvedení z volného prostranství.
  • Následování vodiče s volně prověšeným vodítkem. "Na ruce" provádět zastavení, stání, vykročení, otáčení, couvání a zaklusání.
  • Klidné stání na úvazu.
  • Ochotné podávání končetin k inspekci, čištění a k úpravám kopyt.
  • Bezproblémový dotyk všech částí těla při čištění, dekování, a nasazování jiného nutného vybavení.
  • Opisování malého i velkého kruhu kolem vodiče na lonži. Snadné rozpohybovaní i zastavení, bez zbytečné vzrušivosti.

Běžné úkony při ošetřování koní jsou součástí výcviku. Mají jasný účel a proto i způsob výuky není komplikovaný.

Snadné odvedení koně z volného prostranství by mělo být samozřejmostí.

Dobře vychovaný kůň by se měl nechat vodit i laikem, nepředbíhat, ani se nenechat táhnout.

Shora vypsané úkony dávají dobrý základ k dalšímu výcviku pod sedlem, a to tím, že pomohou v koni nastolit nejen důvěru a poslušnost, ale i základní ústupové reakce, konkrétně:

  • ustoupení plecí/zádí na tlak ruky/tušírky
  • zacouvání na tlak na prsa, nebo na nos koně
  • vykročení na tlakový signál "zezadu" (zpravidla míněno dotykem na místa za osou protínající střed délky koně)

Tlakem se má na mysli dotek/zatlačení ruky, tušírky (a/nebo lonžovacího biče), a tah za ohlávku. Obnosky, řetězy, vyvazovací otěže a podobná zařízení určená k ovládání koní ze země sice usnadňují kontrolu nad koněm, ale odlišují se od tlaků, se kterými se kůň ovládá pod sedlem i v tahu, a tedy jsou z hlediska budoucí praktické výuky zbytečné a znecitlivující. Vše co se s koněm dělá by mělo mít logickou návaznost a jasný účel, nemá-li to být jen showmanship.

Není ale praktické omezovat komunikaci s koněm jen na ustupovaní tlakům. Porozumění hlasovým povelům a jiným zvukovým signalům (jako např. kliker) rozšiřuje komunikační spektrum mezi člověkem a koněm, a pomáhá všude tam, kde samotný tlak není praktický, ani pohotový. Tak například vozatajství by se bez hlasových signálů neobešlo, a při počátečním výcviku ze sedla mizí postava cvičitele z obzoru koně, a hlas se pak stává důležitým dorozumívacím pojítkem. Schopnost koně spojovat lidská slova s konkrétními úkony bývá nedoceňována. Částečně i proto, že výzkum nevěnuje těmto poznávacím (kognitivním) schopnostem koně dostatek pozornosti, a starší literatura schopnost koně rozlišovat zvukovou signalizaci podceňuje. Kdo ale nabyl s koněm dobrého vztahu, a věnoval hlasovému dorozumívání dostatek času a pozornosti, ten se jen těžko vrací k výhradně fyzickému - tlakovému ovládání koně. Obohatil si tak totiž nejen komunikační slovník, ale i celkový prožitek z času stráveného se svým koňským partnerem.

Nadstavba.
Až poté, co kůň (i jezdec) zvládnou základní pilíře práce ze země, včetně zvukové signalizace, lze pokračovat v dalším, prakticky orientovaném výcviku jako jsou například nástupy do přepravníku, překračovaní vodních toků, uvykání na automobilovou dopravu, zvěř, střelbu apod. Tyto práce označujeme jako takzvané znecitlivování vůči rušivému prostředí. V tomto stupni se vychází z důvěry získané z předchozího zacházení.

Při lonžování je vhodné zařadit hlasové povely. Není nutné, a z hledika zdravotní vyváženosti ani žádoucí, aby se kůň zdlouhavým obíháním kruhu podřizoval únavou, a viděl v člověku jen dominantního šikanovatele. Lonžování (do stejné kategorie spadá i nucené pobíhaní v uzavřeném malém prostoru) má jen posílit remontní dorozumívání, má umožnit kontrolu pohyblivosti, ale nemělo by být zneužívano tak, jako se tomu stalo v současné době, kdy lonžování a nucené obíhání v kruhových ohradách vytlačilo praktický výcvik.

Z dalších aspektů práce ze země lze jmenovat práci na dvou lonžích při výkladu laterální práce a při zácviku do potahu.

V práci s koněm ve volnosti, jako je například zaučování koně ve skákání, je vhodné zohlednit budoucí bezpečnost člověka pohybujícího se kolem volného koně, a nedovolit aby se upevňovaly návyky jako je vyhazování, odskakování, vytrhávání z rukou, stavění se na zadní, hrabání končetin apod. Dobře usazená komunikace, důvěra a klid v přitomnosti člověka by měly předcházet adrenalinovému výcviku, ne naopak.

Aby se kůň naučil "jazyku jezdce" ze sedla, musí se nejprve jezdec naučit "jazyku koně" ze země. 

 

Vaše komentáře a dotazy?





Zbývá znaků.         
Pozn. komentáře jsou před zveřejněním schvalovány administrátorem