Dvanáct znaků racionality: zvědavost, oproštění, osvícení, stálost, argument, empirismus, jednoduchost, pokora, smysl pro dokonalost, přesnost, odbornost a touha po naplnění.
Na Kobylce 12      Patronka Vandy      Radnice      Kontakt      Admin    Home     Login

DESATERO, BOD 5: Srozumitelnost pomůcek.

K výcviku koní lze použít jakýkoliv senzorický signál, ale pro účel jednotného dorozumívání byl vytvořen systém tlaků, které aplikujeme na koně ze sedla prostřednictvím tzv. pomůcek. Těmito pomůckami jsou ruce, holeně (popř.i pata) a sed. Z ostatních senzorických signálů je to pak i lidský hlas a pamlsky jako způsob odměny.

Tlak ruky působí přes otěž na čelist koně (udidlo), nebo na nosní kost (nánosník). Rukou zpomalujeme a zastavujeme koně.

Tlakem holení naopak dáváme koně do pohybu, a určujeme jimi chod a ruch.

Posunem bodu zátěže v posedlí dáváme sekundárně najevo naše úmysly změnit ruch, či chod koně. Je to tzv. pomůcka sedem.

Holeně působí nezávisle na těle jezdce, a jsou tlakově aktivní. To znamená, že jejich pozice se bude měnit v závislosti na síle aplikovaného tlaku a místu působení. Zleva - výchozí tlaková pozice při lehkém stisku, kdy se pata natáčí jen mírně ke koni. Uprostřed tlačí holeň o stupeň víc a pata se u toho natačí více ke koni. Na fotce vpravo je tlak zdůrazněn působením paty, která se vytahuje nahoru, aniž by to ovlivnilo stisk a pozici stehna.

Tyto zakladní tlakové pomůcky se mohou kombinovat, takže v závěru výcviku lze vytvořit zhruba dvě desítky pohybových kombinací. Čím více kombinací kůň ovládá, tím přiježděnějším se stává. Cílem je maximální tlaková citlivost, takže tlaky na koně působící se zmenšují progresivně s pokračujícím stupněm výcviku. To předpokládá, že tlaky nejsou aplikovány stále, ale jen podle potřeby, a po koni se žádá samostatné udržení daného pohybu do momentu změny. Odsunem tlaku rovněž dáváme najevo splnění požadavku, což je základ srozumitelnosti pomůcek.

Jezdec by měl pomocí oboustranného působení pomůcek zvládat základní přechody (krok-klus-cval) "nahoru i dolů", včetně couvání. U přechodů "nahoru" není zapotřebí většinou více, než jen krátký stisk obou holení. Otěže pak jen ovlivňují rychlost (ruch). Oba tlakové signály musí být synchronizované, tak aby nebyly ve vzájemném konfliku. Obecně platí pravidlo "když ruka tak ne holeň, když holeň tak ne ruka". Vzájemné překrytí těchto pomůcek je pro koně srozumitelné jen při velmi pokročilém výcviku. Pokud jsou složité kombinace tlaků aplikované předčasně, zpomaluje se výrazně výcviková křivka, a může se stát, že se po určité době zastaví výcvikový progres.
Přecházení do cvalu vyžaduje zpravidla indikaci na jakou nohu jezdec žádá, aby kůň cválal, a extra sedovou pobídku, tak aby kůň odlišil cval od ostatních chodů. Tato znalost je důležitá později při přechodu z kroku/zastavení do cvalu. V jednotném výcvikovém systému je cval na vnitřní nohu indikován vnitřní holení aplikovanou blíže k podbřišníku a vnější holení tlačící dále za podbřišníkem. Jezdec zůstává v plném sedu a lehce a nerušivě se "zhoupne" v sedle, zatímco otěž je pohotová a nedovolí koni se jen rychle rozklusat. Při nacválání je důležité, aby kůň byl srovnaný, a nekřivil se.

Foto shora ilustruje pozici holení při působení "blíže k podbřišníku a za podbřišníkem", tedy tzv. vnitřní a vnější holeň. Při stisku holeně blíže k podbřišníku je těžké udržet koleno v kontaktu se sedlem, protože v tomto místě se hrudník koně zužuje a ke stisku holeně je tak nutné stočit patu ke koni. Zamezí se tak i náhodnému kontaktu plece koně se špičkou jezdcovy boty.

Při přechodech "dolů" aplikujeme tlak otěže, ale aby tento tlak nebyl násilný a překvapivý (kůň reaguje chaoticky), musí být aplikován s přípravou na změnu. Tato příprava obvykle zahrnuje změnu sedu, zklidnění holení, a u koní v začátku výcviku je velmi užitečná i pomůcka hlasová. U dobře přiježděných koní se příprava na změnu stává hlavní signalizací, a tito koně pak reagují v předstihu před tlakem otěží.

Couvání zahrnuje povel holení k pohybu, kde ale otěž zároveň indikuje "zavřená vrata", tedy nikoliv pohyb vpřed. Protože se jedná o konfliktní signály, je nutné přidat k těmto ještě třetí - pomůcku sedem. Tato pomůcka je obrácená od normálního vykročení, kde jezdec zůstává sedět zpřímeně. Žádáme-li koně o zacouvání, indikujeme mírným přesunem tíhy na sedací kosti (pryč z hýždí) při současné zádrži a pobídce holení, že se jedná o opačný pohyb. Opět platí, že tlak otěží a holení není stálý, ale povoluje při podvolení se koně naší vůli, čímž dáváme koni najevo správnost jeho reakcí. Platí také, že střídavý tlak je vždy efektivnější než tlak stálý, specielně pokud kůň reaguje zatuhnutím z důvodu nepochopení signalizace.

Vlevo shora jezdec rozkládá svou tíhu rovnoměrně mezi hýždě a stydké kosti. Vpravo jezdec zatížil více stydké kosti, společně se zadržující otěží a stiskem holení tak dává pokyn k couvaní.

Vaše komentáře a dotazy?





Zbývá znaků.         
Pozn. komentáře jsou před zveřejněním schvalovány administrátorem