Jezdec - vychovatel.
Koně mluví, ale málokdo je slyší.
Staré jezdecké úsloví praví, že mladý kůň nepatří do nezkušených rukou. Naši předci si nepotrpěli na zdlouhavá vysvětlování, a v tomto případě autoři předpokládají prostoduchý význam, že jezdec má být zárověň i vychovatel, a že výcvik koně není jen série mechanických úkonů, podle nichž lze šablonovitě produkovat přiježděné a společensky vychované koně. To staré úsloví však poněkud stereotypně předpokládá, že mladý človek není plně vybaven zkušenostmi a vychovatelskými schopnostmi, aby mohl produktivně ovlivňovat další, ne ještě plně vyzrálou bytost, ne tak úplně nepodobnou svým chováním malému dítěti. Ne každý je ale vhodný rodič, a to ani po x letech získané zkušenosti. To stejné platí i pro jezdce, neboť i tam platí, ze zvířata v jeho péči jsou svým chováním odrazem jeho charakterových vlastností a zkušeností. Avšak na rozdíl od dětí, koně nejsou psychologicky komplikovaní. Například neumějí lhát, simulovat, nebo manipulovat, jejich nároky zůstávají konstantní, a proto jsou koně po mentální stránce obdobou zhruba 5-ti letého dítěte. Díky této jednoduchosti si lze čistě jen praxí a sebekontrolou osvojit přístup dávájící vysokou pravděpodobnost cvičitelského úspěchu.
O jaké osobní vlastnosti se jedná je otázka velmi komplexní. Co je pro jednoho rozhodnost, může být viděno druhým jako zbytečná agrese. Lidé si představují pod abstraktními výrazy odlišné věci, tak jak to diktuje jejich bezprostřední zkušenost s chováním ostatních. Je těžké tedy najít souhlasnou představu o žádoucím chování bez konkrétních situací. A i v konkrétních situacích se někdy jen těžko hledá společná řeč, pokud do interpretace necháme vstupovat přehnané ambice, vlastní nedostatkovost, finanční profit, a další podstatné konflikty zájmů. Welfare koní bude tedy vždy především spojen s charakterovým vybavením lidí, kteří se o ně starají, cvičí a vychovávají je. Základní charakteristiky jezdců shrnuje následující tabulka.
Tabulka vlastností a chování jezdce.
Ve stejnobarevných řádcích pod sebou jsou řazené vlastnosti, které si jsou vzájemně v protikladu. Červeně zvýrazněné jsou vlastnosti nežádoucí.
| Tolerance | Umění přehlížet nedostatky, které kůň v daném výcvikovém stupni není schopen odstranit. Netrvat vždy na perfektním chování, ovšem s přihlédnutím k bezpečnosti. |
| Šikana | Vyvolávání neklidu a stresu za účelem disciplínování. Patří sem provokace v uzavřeném prostoru, a klid od práce jako odměna při únavových symptomech. Cílem šikany je vyvolat bezpodmínečnou odevzdanost. |
| Řád | Postupová práce s jasným cílem. |
| Chaos | Náhlé, náladové výkyvy v práci bez schopnosti navazovat. |
| Tvořivost | Schopnost udržet pozornost a zaujmout. Příkladem je zásada opakování stejného cviku ne více než 3x po sobě. |
| Monotónost | Nudná a únavná repetetivní práce. Příkladem je dlouhodobé opakování stejného cviku do doby, kdy zvíře už vykonává cvik strojově bez mentálního zapojení. |
| Trpělivost | Umění si počkat na výsledek skládáním malých postupových elementů. Ochota vracet se k základům podle potřeby. Závodní kalendář a profit nejsou nadřazené výcvikovému postupu. |
| Uspěchanost | Velké skoky ve výcvikové křivce bez ohledu na fyzický a mentální vývin koně. Ambice jezdce jsou příliš vysoké a bezohledné. |
| Sebeukázněnost | Schopnost si odříct ve prospěch svého partnera. Umět zavčas změnit plán, když se situace vymyká předpokladům. |
| Výbušnost | Agresivní reakce jezdce jako odpověď na osobní neuspokojení. |
| Empatie | Schopnost se vcítit do těla a pocitů strádajícího koně. Hledání objektivních příčin a řešení neuspokojivého stavu. |
| Necitlivost | Přehlížení únavy, bolesti, strachu a strádání. Sobecké prosazování cílů a subjektivní interpretace negativního chování vždy v neprospěch druhého. Aplikování bolestivých stimulů. Deprivování zvířete od jeho biologických a sociálních potřeb. |
| Rozhodnost | Rozhodování jezdcem podmíněné srozumitelnou komunikací. Umění předcházet konfliktům a zároveň bezpečně vést. |
| Bezvládí | Přenechávání rozhodování na koně. Matoucí komunikace. |
| Dialog | Přístup, kde jezdec mění požadavky na základě zpětné reakce koně. Zpětná reakce koně je umožněna. Kůň není zcela zbaven své svobodné vůle. |
| Diktát | Přístup, ve kterém kůň vždy jen "musí". Zpětné reakci koně je maximálně zabraňováno. Patří sem práce v malém uzavřeném prostoru, svazovací a jinak pohybově omezovací pomůcky, pokládání koní na zem, hrozba bolesti při nepodrobení se (páky, ostruhy, hůlky, biče). |
| Zodpovědnost | Promítnutí vůdčí role jezdce do praktické ochrany svěřeného jedince. Jezdec si je vědom, že zdravotní stav zvířete a jeho dlouhodobá prosperita je v jeho rukách a přizpůsobuje tomu svůj výcvik, využívání a chovatelské podmínky. Jezdec je vůdce a ochránce zároveň. |
| Nedbalost | Vytváření rizikových situací a neschopnost předcházet mentálnímu a tělesnému poškozování koně. Nedbalost o péči o koně mimo rámec jezdecké hodiny. Jezdec není viděn svým koněm jako jeho ochránce, ale naopak jako jeho poškozovatel. |
Uspěchanost výcviku řešená později násilím.