Zapřaháme a pracujeme na 2 lonžích.
Stránky věnované problematice práce s koňmi na opratích a v zápřahu. Všechny podněty a nápady jsou vřele vítány, protože jenom společným snažením může vzniknout souhrn informací, které nám navzájem pomůžou vyvarovat se spousty chyb a tím si užívat této disciplíny ke spokojenosti nás i našich koní.
 | MENU: |
Úvod
Vozatajství a obecně práce s koňmi v zápřahu je velmi stará disciplína, která umožnila lidstvu dostat se na dnešní úroveň. Ješte nedávno v historii neexistovala jiná možnost přepravy nákladu, nebo obdělávání půdy. Vývoj se však posunul a hospodářské využití koní se stalo okrajovou záležitostí – např. přibližování dřeva v nepřístupných terénech, nebo vození turistů. Do budoucna nelze předpokládat, že by se hospodářské využití koní nějak rozširovalo, spíše naopak bude více vytlačováno novými technologiemi. Budoucnost tohoto využití koní je asi jenom ve sportovní oblasti a pár nadšenců, doufejme, bude i nadále udržovat jako hobby, využití koní k zemědelským pracem.
V Čechách a na Moravě se zdá, že vozatajský sport postupně ožívá (zřejmě s lepší ekonomickou situací obyvatelstva), ale nikdy nemůže dosáhnout rozsahu sedlových disciplín. I když je vozatajství plnohodnotnou disciplínou vedle sedlových disciplín, je zde několik faktorů, které budou vždy způsobovat, že tato disciplína nikdy nebude tak rozšířená.
Prvním faktorem je finanční náročnost. Pro zápřah potřebujete alespoň jednoho koně a sedlo, to je obdobné jako u ostatních disciplín, ale dále potřebuje postroje a kočár. Nejlevnější postroje lze koupit od 6000Kč, ale nový postroj z kvalitní kůže stojí kolem 22000Kč. Obdobně je to i s kočárem. Ty lze sehnat od 15000Kč, ale musí se počítat s nižší kvalitou řemeslné práce . Nový kočár pro maraton lze koupit od 60000Kč.
Dalším limitujícím faktorem jsou prostory nutné pro uskladnění veškerého materiálu a tréninkové prostory.
Ubývá rovněž zkušených lidí, kteří by pomohli začínajícímu vozataji, literatura se zapřaháním koní téměř nezabývá a často je problém sehnat i pomocníka, který je pro zapřahání nutností.
Jako poslední bych ješte zmínil faktor přepravy na různé akce, kde kromě koní se musí přepravovat ještě kočár.
Předností vozatajství však zůstává, že v kočáře může jako pasažér jet i člověk, který nikdy na koni nejel, nebo vozatajem může být člověk, který pro svůj zdravotní stav již nemůže provozovat jezdectví.
I přes výše zmíněné faktory odhaduji, že je u nás několik set lidí zabývajících se vozatajstvím a to v celé věkové škále. Na některých akcích je možné setkat se i s 12-13 letitými účastníky, ale to jsou vesměs děti starších vozatajů. Nejpočetnejší je věková kategorie zhruba 30-50 let. Zřejmě to souvisí se stabilizovaným ekonomickým zázemím, získanými zkušenostmi potřebných pro tento sport, možná i mentálním dozráním pro tento sport (finanční motivace je v tomto sportu mizivá) a dostatkem fyzických sil.
Starší ročníky se postupně přesouvají mezi diváky.
Vozatajský sport je v rámci ČR organizován pod ČJF http://www.sprezeni-cjf.cz/. Vzhledem k licenčním podmínkám jsou všichni licentovaní vozatajové registrováni v několika málo jezdeckých klubech – kromě jezdeckých licencí se musí platit ješte vozatajská licence za klub, což vedlo k této koncentraci.
Literatura o zapřahání témeř neexistuje. Asi nejlepší, co se dá sehnat je Umění jízdy se spreženímod Max Papeho, která popisuje jízdu se spřežením a zapřahání podle Benna von Achenbacha. Tato kniha vyšla poprvé v roce 1966 v němčině, ale v roce 2008 ji vydalo nakladatelství Brázda v českém překladu. Kniha je dobrá, ale vychází z předpokladu znalostí, které byly běžné v časech první publikace. Začátečník by potřeboval texty vycházející z daleko menší znalosti o zapřahání.